Život se s nikým nemazlí, ale přece stojí za to žít!

Erika byla mladá, šťastná žena. V nejlepším věku, zamilovaná, šťastně zasnoubená. Milovala i svoji práci, měla spousty kamarádů, zkrátka dokonalý život. Byla radostná, z ničeho si nedělala těžkou hlavu… A najednou se jí zhroutil celý svět jako domeček z karet. Nebyly to problémy s penězi, nezaplacené faktury ani rozchod se snoubencem, stalo se něco opravdu horšího.

„Stalo se to takhle“ začíná svoje vyprávění Erika. „Jely jsme na hory. Právě jsem telefonovala s mámou a hodně jsem se těšila na společný víkend v Tatrách. Najednou se to stalo, z protisměru se na nás vyřítil džíp, byla to vteřina… Tonda se mu snažil vyhnout, ale nestačilo to…“

Erika přestává, nemůže pokračovat, slzy má na krajíčku, je to pro ní pořád hodně bolestivé téma. Po chvilce se rozmluví dál

 „Hrozná katastrofa. On, on, prosil mě, abych ho zachránila, ale já jsem už nemohla nic udělat. Až přišla sanitka, tak jenom zkonstatovali smrt.“

Jedna drobná chyba na silnici a Erika navždy ztratila svého snoubence, první a zatím jedinou lásku ve svém životě. Celý měsíc nevyšla z postele. Přestěhovala se k rodičům a celé dny jenom spala. Nevěděla se s tým smířit a spánek byl jediným časem, kdy na to nemyslela…

„Samozřejmě, že jsem věděla, že život jde jednoduše dál a že se jednou budu muset vzchopit, ale bylo to prostě silnější než já… Tonda byl prostě moje všecko. Nevěděla jsem jak vstát a začít znova žít! No a pak jsem zjistila, že jsem těhotná… Pro mě to byl hotový zázrak. Nový život! Moje a Tondovo dítě. Fungovalo to okamžitě. Věděla jsem, že musím začít znova žít! Musím, pro naše dítě… Dnes má malý Toník tři roky a tátovi jakoby z očí vypadl…“

Život se s nikým nemazlí… Buďte ale silní, stojí to za to!